Bílé interiérové malířské barvy

Odstíny bílé barvy, světlo a celkové vnímání

Čistě bílá barva je velmi univerzální a můžete ji s klidem kombinovat se všemi ostatními odstíny ze všech okem viditelných barevných spekter. Jednoduše řečeno, bílá nic nemůže zkazit, hodí se ke všemu a proto je asi nejpoužívanější barvou na stěnách budov zevnitř i zvenku vůbec.

V interiérech velmi dobře pracuje se slunečním i umělým světlem a vždy pomůže projasnit každý temný kout v pokoji. Bílá matná také opticky srovnává nerovnosti podkladu na velkých plochách.

Barva světla v bílém pokoji bude odražena stejně, takže ovlivní naše vnímání barev všech ostatních předmětů v dosahu tohoto světla, ať už je to světlo teplé, nebo studené, jen minimálně.

Teplé světlo (2700 - 3000 K) je příjemnější pro oči a navozuje útulnou, hřejivou atmosféru. Nicméně však mírně snižuje věrohodnost barevného podání všeho, co vidíme - předměty, stíny, jejich okolí vidíme "teplejší" vlivem červeného vlnového spektra. S tím je třeba počítat, jestliže např. vybíráme barvu oblečení, auta, nátěru, a pod.

Pro přesnější vnímání barev je nevhodnější neutrální bílá, jenž má podobnou teplotu barvy světla jako denní sluneční světlo (4000 - 6000 K), které nám barvy projektuje vůbec nejlépe a nejvěrohodněji.

Chladná bílá (s barevnou teplotou nad 6000 K) lépe zvýrazní a zaostří hrany nebo obrysy předmětů.

U velmi chladné bílé žárovky nebo zářivky nad 8000 K může již u některých odstínů docházet k jejich zkreslení vlivem změny vnímání kontrastu při srovnání s okolními barvami.

Při delším pohledu na bílou plochu osvětlenou studeným světlem je pak těžší zrak adaptovat na šero nebo tmu (stále před očima vidíme světelný odraz oné plochy, "světýlka"). Jestliže potřebujeme v tu chvíli mezi sebou např. porovnat dvě barvy, naše sítnice nám zřejmě nedovolí vidět je správně. Potom je lepší oči na chvíli zavřít a nechat odpočinout, dokud opět nevidíme nic než tmu.

Dlouhodobá práce pod ostrým studeným světlem očím příliš neprospívá. Jeho modré vlnové spektrum může však snížit únavu očí při sledování televize, použijeme-li osvětlení nižší intenzity.

Studené bílé světlo se v obývacích nebo dětských pokojích většinou nepoužívá, ubírá totiž na útulnosti, vše se zdá černobílé a chladné jako v lednici. Naopak se bílé světlo často používá v dílnách, laboratořích, pracovištích, sálech, v reflektorech.

Obecně tedy platí, že pokud chceme barvy na stěnách nechat vyniknout a cítit se v obýváku uvolněně, do lampičky dáme raději žárovku se žlutým světlem.

Neutrální denní světlo má bílo-světle žlutou barvu, při správné intenzitě našim očím poskytuje odraz barvy ve vlnové délce, která je ostatními lidmi vnímána identicky, nebo s minimální odchylkou. Díky tomu jsme mohli dát barvám obecné názvy, většina lidí vidí např. trávu zelenou a mléko bílé. Na denním světle nejlépe odhadneme světlost (jasnost), sytost a složení jednotlivých odstínů - rozlišujeme světle a tmavě červenou, šedobílou, žlutozelenou, modrou a azurovou a pod.

Barvu do pokoje podle vzorníku proto vždy vybírejte venku v denní době, nikoli večer v obýváku pod lampičkou!